Poslechněte si záznam vystoupení pro Český rozhlas v Českých Budějovicích z února 2018. Martha & Tena zpívají za doprovodu skupiny Professor Richarda Markuzziho.
Uslyšíte písničky: Hrej dál, Náměstí, Tohle boogie – woogie (Boogie Woogie Bugle Boy), Ať se múzy poperou, Zpívej tu píseň kouzelnou se zpěvem Jana Nohy, Dál než slunce vstává a Sulejmon (Soolaimon).
Martha & Tena se vrací do Divadla Semafor Během 70. a 80. let se v legendárním Divadle Semafor vystřídala řada osobností tehdejší populární hudby. Mezi nejpřekvapivější spojení patřilo angažmá Marthy Elefteriadu, do té doby známé především z účinkování ve dvojici se sestrou Tenou. Martha se v Semaforu představila v několika inscenacích, z nichž nejznámější byla určitě Smutek bláznivých panen. V sobotu 11. ledna 2020 se Martha, tentokrát i s Tenou, do legendárního Semaforu vrací, aby zde uvedly svůj novoroční koncert plný hitů.
K této příležitosti jsme s Marthou připravili krátký rozhovor.
Kdy jste poprvé navštívila Semafor jako divačka? „Bylo to na gymnáziu v Opavě, kde jsem sice strávila pouhé dva měsíce, ale právě Opava se mi zapsala jako město s nezapomenutelným zážitkem v podobě prvního koncertního vystoupení, které jsem viděla. Byl to Semafor v době jeho největší slávy. Dostala jsem se tam omylem. Na internátě jsme měli nahlásit, kdo všechno jde na koncert, samozřejmě se to týkalo jen vyšších ročníků. Já, která jsem byla v prvním, jsem si o tom mohla nechat jen zdát. Tenkrát se ale holky z vyšších ročníků kvůli mně dopustily drobného podvůdku. Věděly, že zpívám a jak mi na tom záleží. Nahlásily pár jmen a mezi nimi i jistou Martu z jejich ročníku. Místo ní, jsem ale proklouzla já. Byl to pro mě neskutečný večer, Pilarová s Matuškou byli úchvatní, jeden hit střídal druhý. Když to skončilo, stály jsme ještě s holkama před kulturákem a čekaly, že je aspoň na chvíli ještě zahlídneme. No, a pak se stal ten zázrak. Matuška, prošel kolem, a prohodil k nám ‚To je zima co, holky?‘. Naše blaženost nebrala konce. Žila jsem z toho koncertu asi rok. Ale tenkrát mě ještě nenapadlo, že by tohle mohlo být jednou moje povolání a že bych si v Semaforu mohla dokonce i sama zazpívat.“
Jak tedy došlo k Vaší spolupráci s Jiřím Suchým? „Začalo to všechno tím, když jsme s Tenou usoudily, že jednu nádhernou vokální swingovou písničku, Save the bones, for Henry Jones, by mohl krásně otextovat pan Suchý. Zazpívat si jeho text, který by nám napsal přímo na tělo, to byl můj velký sen. Tak jsem tu nahrávku poslala jemu, ale moc naděje jsem si nedělala. O to větší byla radost, když jsme zanedlouho dostaly odpověď a v obálce našly nádherný text s názvem Tento týden v pátek. Vtipný, odlehčený, nádherně swingově frázovaný, napsaný pro dva ženské a jeden mužský hlas. Zavolala jsem panu Suchému, poděkovala mu za krásný text s tím, že vůbec netušíme, s kým bychom to mohly nazpívat. On se chvíli ošíval a pak s nesmělostí jemu vlastní, nabídl, že pokud bychom nebyly proti, nazpíval by to s námi on sám a že to vlastně napsal pro nás tři! To mě naprosto nadchlo, tak moc jsem si ho vážila, že bych si vůbec bych netroufla na to pomyslet.“
A Vaše spolupráce pak pokračovala v divadle Semafor… „Ve druhé polovině 70. let se Tena vdala, přesídlila do Bratislavy a já jsem přemýšlela kam dál. A protože byl možná ten dobrý pocit z nahrávání společné písničky vzájemný, dostala jsem vzápětí od pana Suchého nabídku na hostování v jeho hře Smutek bláznivých panen. Měla jsem tam hezkou písničku Štěstí je muška zlatá, kterou jsem zpívala moc ráda. Pravá muka jsem však zažívala, když jsem měla říkat věty v roli. Při zkouškách jsem neustále slyšela: „Martho, nahlas, nahlas, není vás vůbec slyšet“. Bylo divné, že tentýž prostor, na kterém jsem se při zpívání pohybovala zcela suverénně a připadala si v něm jako doma, se při mluvení najednou, proměnil a já dostávala trému, jako bych na jevišti nikdy nestála. Nepomohly ani stovky koncertů po celé republice, které jsem měla za sebou, byla jsem tam jako nejnovější nováček… Pan Suchý to ale vycítil, vzal si mě stranou a vyprávěl mi, jak se cítil on sám, když začínal a prý si divadlo Semafor musel založit proto, že ho nikam jinam nechtěli, říkal s vtipem sobě vlastním a dodával mi tak odvahy. Myslím, že to nakonec zabralo…“
S čím se vracíte do Semaforu tentokrát? „Bude to náš novoroční koncert plný hitů, takový průřez celou naší kariérou, s našimi i hostujícími muzikanty. Doprovodí nás skupina Professor a hostovat bude skupina Arionas a vynikající klavírista Vláďa Strnad. Kromě známých písní jako Od zítřka máme dovolenou, A desky dál stárnou, Zpívej tu píseň kouzelnou nebo Dirlada zazní i několik věcí z našeho řeckého repertoáru a samozřejmě zařadíme i něco z našeho právě natáčeného nového CD, které jsme zatím ani nepojmenovaly. To divadlo má krásnou atmosféru a už se tam moc těšíme!“
Paní Marthu Elefteriadu jsem zastihl před odletem do Athén, kam letí za přáteli, rodinou i za kulturou. Když jsme si povídali minule, právě jste se vracela z ostrova Rhodos. Pobýváte v Řecku často? M: Poměrně ano. Každý rok lítáme s kurzisty z řeckých tanců a dalšími přáteli na jiné místo Řecka, většinou jsou to nádherné řecké ostrovy. Příští rok ale pojedeme na Chalkidiki, což je poloostrov na severu Řecka. Sjezdili jsme toho hodně a pokaždé mě překvapí ta obrovská přízeň zcela neznámých Řeků, když vidí Čechy tancovat jejich tance. Jsou natolik potěšeni, že pro nás uspořádají setkání s místními muzikanty, s pohoštěním a samozřejmě s místními tanečníky, kteří nás naučí něco nového z tamního kraje. To mám ráda. Naposledy jsme byli třeba na Karpathosu a na Krétě. Právě v tyto dny se chystám do Athén. Jaké tam máte plány? M: Sejdu se s několika kamarády a jdeme spolu na koncerty. Ten první je hned v den mého příletu do Athén. Je to premiéra „Kapote sta lemonadika“, kam mě pozval vynikající buzukista (hráč na řecký lidový nástroj buzuki) Spiros Gumas. Ten s námi před lety v Praze natočil dvě naše řecká CD. A další krásné setkání by mělo být se zpěvákem Yiannisem Kotsirasem. Ten patří mezi vrcholné pěvecké hvězdy. S Yiannisem Kotsirasem se znáte osobně? M: Viděli jsme se osobně jen jednou. Loni jsme já a Tena dostaly od přátel vstupenky na jeho koncert v Norimberku. Velice mě to potěšilo. Když jsem ho pak viděla na pódiu a slyšela jeho hlas, bylo to úžasné. Osobní zážitek je samozřejmě o hodně silnější, než když posloucháte písničky jen z nahrávek. Pak jsem s ním krátce po koncertě mluvila, zjistila jsem, že ten sympatický Řek má navíc obrovské osobní kouzlo, kterému se těžko odolává… Tehdy Vás napadlo, že jej musíte představit českému publiku? M: Ano. A jsem velice ráda, že se nám to povedlo, společně se Standou Barkem, producentem festivalu Kytary napříč žánry. V Praze Yiannis Kotsiras dokonce zahájí své evropské turné příštího roku, a to 30. dubna 2020 v pražském Divadle Broadway. Zájemci se více dozví třeba v Diáři na našich stránkách www.martha-tena.net. Zazpíváte si spolu? M: Zatím nemůžu nic prozrazovat, ale diváci nás s Tenou na pódiu určitě uvidí… To mě velice těší a přeji, ať se vše dobře vydaří. Rád bych se ještě zeptal, kde Vás se sestrou můžeme v nejbližší době vidět? M: Děkuji a taky doufám. V sobotu 14. prosince ještě zpíváme na Řeckém večeru na Novotného lávce v Praze. A jelikož neděláme vánoční koncerty, protože je jich v tomto čase opravdu až moc, pozveme naše příznivce na Novoroční koncert 11. ledna v Divadle Semafor, kam se už teď moc těšíme. Děkuji za rozhovor a přeji hezký pobyt v Athénách!